Nejdřív bych chtěla říct, že do téhle rubriky nebudu přispívat přesně na den pravidelně, ale vždy, když dočtu knihy, které jsem si půjčila v knihovně, napíšu vám, jak se mi dané knihy líbily.
Tohle je moje první "mini recenze" na knihy, tak na to, prosím, berte ohled. I když to recenze tak úplně není, spíš vůbec ne, tak doufám, že vás na dané knihy, které se mi líbily alespoň nalákám a že se vám bude můj styl psaní alespoň trochu líbit a časem se snad budu zlepšovat.
Autor u i u nás známých románů Soumrak dne, Malíř pomíjejícího světa a Když jsme byli sirotci přichází s další zajímavou knihou s prvky science-fiction. Zdánlivě jednoduchý příběh Neopouštěj mě, vyprávěný ústy dnes třicetileté bývalé studentky internátní školy na malebném anglickém venkově, zpočátku působí jako vzpomínky na téměř idylické dětství a dospívání, nebýt drobných narážek a nejasností, které krůček po krůčku směřují k šokujícímu odhalení. Románem se jako červená nit táhne otázka, co to znamená být člověkem, a nutí čtenáře k zamyšlení nad věcmi, které jsme zvyklí brát jako samozřejmost: kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme?
Na tuto knihu jsem nepřišla díky Goodreads, ale díky jednomu zahraničnímu blogu a jsem za to velice ráda. Anglický venkov, internát... to jsou témata, kvůli kterým jsem si knihu chtěla přečíst. Od knihy jsem čekala zbytečně víc. I když jsem z ní byla naprosto nadšená, obsahově se mi moc líbila, stále mi v ní něco chybělo. Chvílemi se děj zbytečně táhl a já pořád čekala, co se stane... I přesto knihu hodnotím spíše pozitivně. 4/5
Polib mne a zemřeš (Ira Levin)
Thriller o ambiciózním mladém muži, který chladnokrevně vraždí ty, kdo mu brání uskutečnit jeho záměr bohatě se oženit.Obětmi jsou dcery průmyslového magnáta, známého svým tvrdým postojem k chybám vlastní rodiny a proto nechtěné těhotenství nejstarší dceru stojí život. Druhá dcera se téměř propracuje k pochopení sestřiny smrti a proto je také odstraněna. Sňatek s nejmladší dcerou se blíží a s ním i vidina milionů, když zasáhne osud v podobě neznámého záhadného mladíka.
První kniha, kterou jsem od autora četla a hned jsem věděla, že se zapíše do seznamu mých oblíbených autorů. Podle mého názoru se nejedná o thriller, spíše o napínavý román, místy hodně popisný. Více vám asi neprozradím, jediné co můžu říct, přečtěte si ji! 5/5
Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie. Kdyby se jí někdo zeptal,co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždycky vyjádřit metaforou tíže. Říkáme, že na člověka dopadlo nějaké břemeno. Člověk to břemeno unese nebo neunese, padá pod ním,zápasí s ním, prohrává nebo vítězí. Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chtěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí.
Kniha je hodně filosofická a nutí čtenáře zamyslet se nad prostými věcmi. Jsou knihy, u kterých člověk nemusí prakticky přemýšlet, u téhle to tak není. Potřebovala jsem na ni mít klid a dokázala ji číst jen v dobu, kdy mě nikdo nerušil. Kniha má velká písmena a před každou kapitolou je vynechaná celá strana, takže jsem ji měla přečtenou za jeden víkend i přesto, že má přes tři sta stran. Je to jednoznačně ten nejlepší román o lidských vztazích, jaký jsem kdy četla. 5/5
