Ben Holt: Psí hrdinové

Pes je věrným přítelem a pomocníkem člověka od počátku jejich soužití. Již od Římské říše se v literatuře nacházejí příběhy, které zaznamenávají psí hrdinské činy. Vzpomeňme, jak psi pomáhají např. při požáru, při hledání zasypaných lidí, při záchraně topících, při hledání drog, i zlodějů, ale jak pomáhají i nemocným, kteří díky psům mohou prožít kvalitní život. Kniha Psí hrdinové je knihou skutečných příběhů, v kterých se dočteme, jak se hrdinou může stát pes každé rasy, vycvičený záchranář i domácí.

 

Při čtení jednotlivých, kraťoučkých příběhů mi běhá mráz po zádech a přemýšlím nad tím, zda by byl schopen se některý z psů, kterého znám, zachovat podobně. 

Knížka má jemnou, sladěnou obálku, ze které je všem jasné, o čem kniha vypráví. Česká obálka má mimochodem stejnou obálku, jako originál. 

Příběhy jsou rozděleny do jednotlivých kapitol, přičemž v každé z nich naleznete většinou okolo deseti příběhů, které nejsou delší, než přes tři strany, mnohdy ani to ne. Radši bych si v každé z kapitol přečetla třeba jen čtyři, ale obsáhlejší příběhy. 

Každý příběh začíná stejně: Je představen pes, jeho majitel a uvedeno místo, kde se celá situace odehrála a následuje příběh, shrnutý na pár stránek knihy. 

Určitě by se mi líbilo, kdyby byla kniha doplněna, klidně jen o černobílými, fotografiemi. 

V knize se, mimo samotné příběhy, dozvíte také o různých organizacích, které pomáhají psům nebo nevidomým lidem. Často se na konci jednotlivých příběhů dočtete o ocenění, které psí hrdina získal.

Co vás asi nepřekvapí je, že každý z příběhů končí relativně dobře, i přesto jsem si při čtení představovala, jak musely být některé situace strašné.

U některých příběhů mě zavalí naprostý pocit štěstí. Někdy nedokážu pochopit, jak mohou být pejsci tak hodní a chytří, že poznají, když je jejich přítel v nebezpečí. Usmívám se a říkám si, že psi jsou opravdu dokonalá stvoření. 

Autor má pro pejsky nejspíš obrovskou slabost, protože napsal řadu dalších knih, právě o psech. Knížka je zajímavá, oddechová. Rozhodně ji doporučuji všem, kteří mají rádi pejsky a rádi si přečtou pár milých příběhů o jejich hrdinských činech. Mně se kniha moc a moc líbila, proto ji nemůžu ohodnotit jinak, než plným počtem.  

Lotte Kinskofer: Černý sníh

Kdo je ve skutečnosti pachatel a kdo oběť? Nikdy nedej na první dojem, zdání klame...

Lařin bratr Simon zmizel beze stopy. Nikdo netuší proč. Policie nemá pro jeho zmizení žádné vysvětlení. Lara se proto rozhodne pátrat na vlastní pěst... Věci, které postupně vyplouvají na povrch, se k Simonovi vůbec nehodí. Ve městečku se začínají šířit divoké řeči a spekulace o násilí, vydírání a mučení. Je Simon opravdu oběť? Jakou děsivou pravdu odhalí pátrání?

Kniha mne upoutala svým neobyčejným názvem, pod kterým jsem si neuměla jaksi nic představit. Co se obálky týče, ta u mě tolik nezabodovala. Čtenáře hned napadne, oč v knize může jít, tedy u mě to tak alespoň bylo a dělám to tak vždy, když v ruce držím nějakou knihu. Násilí, únos, drogy, zoufalství...?

Ze začátku jsem ze čtení měla dost smíšené pocity. Věty jsou psány zvláštním stylem. Jsou hrozně krátké, mnohdy se skládají třeba jen ze čtyř pěti slov. Nečetlo se mi to moc dobře. Není to tak jen na začátku knihy, ale v různých pasážích této knihy to tak bohužel je. Snad nikdy jsem se s tím u knihy nesetkala, ale vadilo mi to. Hodně jsem se při čtení zasekávala, ale je to možná jen moje chyba.

Téma knihy mi nepřijde příliš originální. Všem známé téma, ať už třeba z filmů - někdo z ničeho nic zmizí a jeho nejbližší se ho snaží vypátrat na vlastní pěsť, protože na policii se nemůže spolehnout. Lara, sestra pohřešovaného Simona, mi byla ze všech postav nejsympatičtější. Na její místě bych se chovala asi úplně stejně, jako ona.

Po celou dobu se v knize skoro nic nedělo. Stále se opakovalo to, jak jsou rodiče zoufalí, rádi by něco podnikli, ale neví co. Právě rozhodnutí samotné Lary knize dodalo konečně nějaký spád, na to jsem celou dobu čekala a na pár posledních stránkách se všechno odehrálo tak rychle, že jsem to ani nestačila vstřebat.
Hlavních postav v knize nevystupuje tolik, abych hned nepoznala, kdo za tím vším stojí. Podle chování mi bylo po přečtení pár stran jasné, kdo v tom všem má prsty.


Autor: Lotte Kinskofer                           
Nakladatel: Fragment   
Rok vydání: 2012  
Žánr: Román/Povídka 
Počet stran: 184 
Vazba: Brožovaná
Moje hodnocení: 3/5


Čtení jsem si užila, to bez pochyby, ale stejně mi toho v knize hodně chybělo. Čekala jsem více napětí, strachu. Už jen kvůli varování "zločin, nevhodně do patnácti let", jsem toho čekala o dost víc. Je mi jasné, že na tak málo stran se toho nevleze moc. I přesto všechno jsem ale knihu přečetla během jediného dne.

Ira Levin: Rosemary má děťátko

Slavný román balancující na pomezí psychologického příběhu a hororu. Odehrává se koncem šedesátých let dvacátého století v New Yorku. Novomanželé Rosemary a Guy se nastěhují do velkého bytu v Bramfordu - starém velkém domě s temnou pověstí. Guy je začínající herec a Rosemary se svědomitě připravuje na roli matky, i když dítě zatím nečeká. Zakrátko se mladý pár seznámí s trochu vlezlými sousedy - manžely Castevetovými a přes lehký odpor Rosemary se Guy spřátelí s Romanem Castevetem. Zakrátko Rosemary za podivných okolností otěhotní a Guy dostává velkou hereckou šanci, když jeho konkurent náhle oslepne. Castevetovi se mezitím stále více vtírají do přízně mladého páru a nepokrytě Rosemary organizují život. Postupem času začne mít nastávající maminka z řady náznaků a podivných náhod podezření, že jejich sousedé praktikují čarodějnictví a chtějí její dítě pro své temné obřady. Jestli jde o chorobné vize, které v citlivé Rosemary vyvolává samota milionového velkoměsta a tísnivý dům, nebo jde o skutečné děsivé události už Ira Levin nechává na zvážení čtenáři. Rosemary má děťátko je nevšední a velmi sugestivní příběh, který pravděpodobně zůstane dlouho vryt do paměti každého čtenáře. Román se dočkal i úspěšného filmového zpracování. 
 
Autor: Ira Levin
Nakladatel: Odeon 
Rok vydání: 1976
Žánr: Román/Horor
Počet stran: 213
Vazba: Vázaná

Děj se odehrává v 60. letech minulého století, toto období je mi velice blízké, právě z tohoto důvodu jsem si knihu vybrala. Živě si představuji ta americká předměstí, výlohy s drahým zbožím... Ze začátku jsem se nad knihou občas jen tak lehce pousmála, později mi začaly vadit některé z hlavních postav, tak jsem se spíš rozčilovala.
Rosemary začala být dost naivní, co se těhotenství týče, ale chápu, že já to nemohu posuzovat. Guy - manžel Rosemary je mi hodně sympatický už od začátku. Ze všeho si utahuje, nad vším mávne rukou, zkrátka s ničím si nedělá hlavu. Působí dost sebevědomě a spokojeně.

 Je to taková oddechová kniha, u které není třeba přemýšlet, je čtivá a všichni jsou na sebe až příliš zdvořilí. Právě to se mi na celém příběhu líbí nejvíce...

...myslela jsem si, že stejný názor budu mít, až knihu dočtu. Všechno se zdálo být fajn. Rosemary se pěčlivě připravovala, až se jí narodí miminko. Avšak všechno není tak, jak se na první pohled zdá. Stane se něco, s čím se Rosemary nedokáže smířit, něco, co ani ve snu nečekala...

 

Kniha byla neskutečně čtivá, zábavná a později i napínavá. Dojímala jsem se nad celým tím krásným příběhem, ovšem ve chvíli se stalo něco, co bych od tak jemného příběhu vůbec nečekala. Knihu jsem pak musela dočíst na jeden "zátah", přestože mi zbývalo přes sto stran. Nejspíš bych v tu chvíli ani neusnula. Když jsem knihu na chvíli odložila, ihned jsem měla nutkání ji popadnout a přelouskat zase pár stránek. 

Víc vám asi neprozradím, ale konec pro mě zůstal tak nějak otevřený a nedokončený. 

Půjčeno (1)

Po dlouhém rozhodování, zda psát recenze na všechny přečtené knihy, nebo založit rubriku s názvem "Půjčeno", ve které se zmíním o knihách z knihovny, jsem se rozhodla pro tu druhou možnost. Knihovnu navštěvuji asi jednou měsíčně a půjčuji si většinou pět knih.
Nejdřív bych chtěla říct, že do téhle rubriky nebudu přispívat přesně na den pravidelně, ale vždy, když dočtu knihy, které jsem si půjčila v knihovně, napíšu vám, jak se mi dané knihy líbily.
Tohle je moje první "mini recenze" na knihy, tak na to, prosím, berte ohled. I když to recenze tak úplně není, spíš vůbec ne, tak doufám, že vás na dané knihy, které se mi líbily alespoň nalákám a že se vám bude můj styl psaní alespoň trochu líbit a časem se snad budu zlepšovat.

Neopouštěj mě (Kazuo Ishiguro) 

Autor u i u nás známých románů Soumrak dne, Malíř pomíjejícího světa a Když jsme byli sirotci přichází s další zajímavou knihou s prvky science-fiction. Zdánlivě jednoduchý příběh Neopouštěj mě, vyprávěný ústy dnes třicetileté bývalé studentky internátní školy na malebném anglickém venkově, zpočátku působí jako vzpomínky na téměř idylické dětství a dospívání, nebýt drobných narážek a nejasností, které krůček po krůčku směřují k šokujícímu odhalení. Románem se jako červená nit táhne otázka, co to znamená být člověkem, a nutí čtenáře k zamyšlení nad věcmi, které jsme zvyklí brát jako samozřejmost: kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme?


Na tuto knihu jsem nepřišla díky Goodreads, ale díky jednomu zahraničnímu blogu a jsem za to velice ráda. Anglický venkov, internát... to jsou témata, kvůli kterým jsem si knihu chtěla přečíst. Od knihy jsem čekala zbytečně víc. I když jsem z ní byla naprosto nadšená, obsahově se mi moc líbila, stále mi v ní něco chybělo. Chvílemi se děj zbytečně táhl a já pořád čekala, co se stane... I přesto knihu hodnotím spíše pozitivně. 4/5

Polib mne a zemřeš (Ira Levin) 

Thriller o ambiciózním mladém muži, který chladnokrevně vraždí ty, kdo mu brání uskutečnit jeho záměr bohatě se oženit.
Obětmi jsou dcery průmyslového magnáta, známého svým tvrdým postojem k chybám vlastní rodiny a proto nechtěné těhotenství nejstarší dceru stojí život. Druhá dcera se téměř propracuje k pochopení sestřiny smrti a proto je také odstraněna. Sňatek s nejmladší dcerou se blíží a s ním i vidina milionů, když zasáhne osud v podobě neznámého záhadného mladíka.

První kniha, kterou jsem od autora četla a hned jsem věděla, že se zapíše do seznamu mých oblíbených autorů. Podle mého názoru se nejedná o thriller, spíše o napínavý román, místy hodně popisný. Více vám asi neprozradím, jediné co můžu říct, přečtěte si ji! 5/5

Nesnesitelná lehkost bytí (Milan Kundera)
 
Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie. Kdyby se jí někdo zeptal,co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždycky vyjádřit metaforou tíže. Říkáme, že na člověka dopadlo nějaké břemeno. Člověk to břemeno unese nebo neunese, padá pod ním,zápasí s ním, prohrává nebo vítězí. Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chtěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí. 

Kniha je hodně filosofická a nutí čtenáře zamyslet se nad prostými věcmi. Jsou knihy, u kterých člověk nemusí prakticky přemýšlet, u téhle to tak není. Potřebovala jsem na ni mít klid a dokázala ji číst jen v dobu, kdy mě nikdo nerušil. Kniha má velká písmena a před každou kapitolou je vynechaná celá strana, takže jsem ji měla přečtenou za jeden víkend i přesto, že má přes tři sta stran. Je to jednoznačně ten nejlepší román o lidských vztazích, jaký jsem kdy četla. 5/5

#1 Nostalgie

Recenze

A

B

Bez naděje - Colleen Hooverová

C

Č

Černý sníh - Lotte Kinskofer

D

E

F

G

H

CH

My děti ze stanice zoo - Christiane F.

I

J
Jana Eyrová - Charlotte Brontëová

K

L

M

N
Nositelé příběhů - Jeffrey Archer

O

P

Psí hrdinové - Ben Holt 

R

Rosemary má děťátko - Ira Levin

S
Stmívání - Stephenie Meyerová
 

T

U

V 
Velký Gatsby - F.S. Fitzgerald
 

Z